Jak se plní sny

Už dlouho jsem chtěla napsat nějaký článek, kde bych shrnula věci, které se mně poslední dobou honí v hlavě. Jenže, stále jsem nemohla přijít na to, jak bych ho pojmenovala.

To jsem tak jednou seděla na záchodě, přemýšlela nad životem v Anglii a v tom mě to napadlo. Ano nejlepší nápady se vždycky tvoří na záchodě, hah :D

Uvědomila jsem si, že vlastně celý pobyt v Anglii, je můj jeden velký sen. Už od nějakých 16 let jsem snila o tom, že budu au-pair. Můj původní plán byla Amerika, ale z jazykové a finanční stránky jsem se nejdřív rozhodla pro Anglii. A teď jsem tady.

Sedím na posteli a přemýšlím, jak jsem vlastně vděčná za všechno co mám. Skvělou rodinu v ČR, která mě podporuje v tom co dělám, i když se jim to ze začátku nelíbilo. Parádní rodinu tady v UK. Ano možná, že jsem se v nějakém článku zmínila, v čem mě štvou, ale to jsou maličkosti. Několikrát sem přemýšlela, kde bych byla kdybych nekývla této rodině, ale počkala na nějakou jinou. Mohla bych se mít třeba ještě líp, ale taky bych mohla být už i doma, protože by mně nesedla.

Další věc, za kterou jsem neskutečně vděčná je, že jsem měla možnost potkat Denisu a Evu a staly se tak mými anglickými společnicemi, to zní fakt divně, hah :D Ale vážně, kdyby se mě tehdy Steve a Tina nezeptali jestli už někoho znám, nikdy bych nenapsala dotaz na skupinu na fb. Tím pádem bych nikdy nepotkala Denisu a díky ní pak Evu.

Pamatuji si ty první týdny, co jsem tu byla sama a měla jsem už nutkání někam "vypadnout", ale neměla jsem s kým. Je sice pravda, že kdybych je nepotkala tak bych se snad mohla "topit" v penězích, protože my když jsme pohromadě, pokaždé utratíme neskutečné množství peněz :D, teda hlavně já, hah :D Ale co s penězi, když bych byla celou dobu sama a nikam bych nechodila. Dovezla bych si sice hromadu peněz domů, ale zážitky by byly nulové.

Nebýt toho, že jsem je nepotkala, bych neměla s kým cestovat. Měla bych procestované okolí Calne a možná bych zajela do Londýna, po domluvě s někým, kdo by mě tam provedl, ale jinak nic. S holkama jsme spolu téměř každý víkend a většinou jedem někam na výlet.

Nejhorší, ale je, že máme ještě spoustu plánů, ale málo času. Ty dny tady utíkají neuvěřitelně rychle a já se ani nenaději a bude můj půl rok v Calne u konce.

Mého konce se trochu bojím. Přece jen jsem si tady už na všechno zvykla. Na rodinu, na rozvrh, děti si na mě zvykly, naučila jsem se jezdit zdejší dopravou, našla si kamarádky a na konci září to všechno opustím a budu muset u nové rodiny, na novém místě začít od znova. Toto je nevýhoda au-pair programu. Navážete nové vztahy, najdete si nové kamarády a po pár měsících nebo letech je musíte opustit. Může se z toho, ale stát velké přátelství a ani dálka mezi vámi, vám nezabrání se nebavit a nesetkávat.

Taky jsem si už začala hledat novou rodinu, ale protože mám už trochu zvýšené požadavky,tak to bude horší :D A taky mám blbý termín, začátek října a spousta rodin hledá už začátek září. Ozvaly se mně 2 rodiny. První je z Brightonu, který je cca 1h vlakem od Londýna. 3 velké děti, takže by o ně velká starost nebyla, Brighton je krásné město, ale mě prostě stále láká ten život v Londýně, a proto jsem jim neodpověděla, dokud nenapsala druhá rodina. Ta je totiž z londýna. 2 děti (5 a 8 let), což je ideál. Bydlí mezi 2-3 zonou, což je 20 min do centra. Z profilu se mně líbili, a tak jsem se rozhodla, že jim odepíši kladně. Teď už jen čekat :D

Říkám, že mám čas, ale přece jen zas tak moc ho nemám jak jsem zjistila :D Víkendy mám většinou všechny plné a do mého konečného odjezdu jich nezbývá moc :/

Tento víkend jsme byli s holkama v Londýně. Po tolika letech, co o tom sním se to konečně stalo skutečností. A pak už jen týden a něco a jedu na víkend do Česka, protože se mně bude vdávat sestřenka a já u toho přece nesmím chybět :D Po návratu se, ale v Anglii moc neohřeji a za 2 týdny pojedu do Česka znovu. A tentokrát rovnou na krásné 3 týdny. A ani nevíte jak už se těším. Jen se bojím, že to uteče stejně rychle, jak utíká ten čas v Anglii.

Ale já se z toho snažím vyždímat co se dá a zatím se to daří. Takže si taky běžte za svými sny, protože ty se mají plnit... :)