S mým návratek ke zdravému životnímu stylu je potřeba i nějaký ten pohyb. A protože mně kardio na eliptickém trenažéru doma už nebaví, rozhodna jsem se znovu běhat.
V anglii jsem běhala téměř každý den a šlo to na mé postavě i fyzičce poznat. Po návratu domů to, ale šlo z kopce a přes zimu jsem nevyběhla vůbec. To, ale i z důvodu, že jsem neměla zimní běhací výbavu a běhat v tenkých legínách a mikině v -8 stupních není ideál.
Teď je, ale zima snad definitivně u konce a já jsem mohla začít. Vyběhla jsem zatím 3x a hned u prvního běhu jsem byla zklamaná. Nikdy jsem se totiž nepoučila a dávám si vysoké cíle. Řeknu si, dnes uběhnu 5km a když sotva dám 3,5km jsem zklamaná. Ale od běhání mě to neodradí, právě naopak. Když vidím, že při dalším běhu jsem lepší a dalším ještě lepší, hned mě to těší.
Podle mě si tělo ten pohyb pamatuje a za chvíli si zvykne a běhá se líp.
 |
| 3.3.2017 9.3.2017 10.3.2017 |
Můj dosavadní nejlepší výkon byl 10km. Uběhla jsem ho ještě před odjezdem do Anglie, ale čas byl příšerný. V Anglii jsem se rozhodla to uběhnout znovu a ten rozdíl v času byl neuvěřitelný.
V Česku jsem na to totiž šla opět bez nějaké dlouhodobé přípravy, prostě jsem si řekla, dneska dám tu desítku, jinak nejdu dom :D
V Anglii jsem za sebou měla pravidelné běhy, a proto byl čas splnil ten můj cíl. Od té doby jsem ale 10km zatím nedala. Ale stále mě láká prostě vyběhnout a dát to. Samozřejmě je, ale má fyzička zas někde jinde a já bych to zatím nedala a opět bych byla zklamaná.
Mé běhaní se, ale neobešlo bez nějakého toho úrazu. Nebyl to klasický úraz, jako spíš svalová a kloubová únava (nevím jak jinak to nazvat :D).
Po každodenním běhu jsem ty nohy tak unavila, že už prostě nemohly dál. Prvním příznakem bylo, že jsem uběhla jen 2,5km, i když jsem před tím v pohodě uběhla 6km. Řekla jsem si teda, že si dám jeden den pauzu a pak to zkusím znovu. Trochu jsem pokulhávala, ale já jsem se nevzdala a po jednom dnu pauzy jsem vyběhla znovu. Ale po pár metrech běhu jsem měla neuvěřitelnou bolest v pravém kolenu a levém kyčelním kloubu. Já se, ale stále nevzdávala a chtěla běžet dál, ale nešlo to. Doma jsem potom ani vyjít schody nemohla a tehdy jsem pochopila, že si musím dát pauzu.
Od té doby jsem se do toho běhu , ale neponořila tak jak před tím a neběhala jsem tak často. Ale nyní jsem se rozhodla si udělat svou běžící výzvu a chci běhat jak jen to pujde a chci se zlepšovat a opět uběhnout svou vysněnou 10km a možná i víc.
Na závěr jen řeknu, že jsem si nikdy nemyslela, že si běh někdy oblíbím. Na základce jsem běh uplně nesnášela a uběhnout 1200m bylo pro mě peklo :D
Ale když zjistíš jak na to a určíš si vlastní teplo, tak to jde hned líp.
Můj čas pro napsání článku vypršel a teď je na řadě co? No přece běh!
Tak ahoj :)
Jsem jedna z těch, co na základce taky běh nesnášeli. Ale to proto, že nás učitelé do něj nutili. Postupem času jsem si k němu našla cestu a běžím ráda :)
OdpovědětVymazat