Konečně... Skype se konečně uskutečnil.
Celý den probíhal jako každý jiný, ráno jsem vstala, šla jsem do práce a celý den jsem si vůbec neuvědomovala co mě večer čeká. Díky tomu na mě nedolehla ani žádná nervozita.
Jakmile jsem došla domů, šla jsem se osprchovat, protože jsem to minulý večer nestihla. Potom jsem se šla upravit a šla se dívat na tv, protože jsem měla ještě skoro hodinu a půl čas. Jenže, ani jsem ji nestačila zapnout a došla mně od rodiny zpráva, že jestli by jsme mohli volat už v 8. Takže jsem se rychle nachystala popadla notebook, otázky a šla vedle. Díky tomu, že se to seběhlo tak rychle, jsem si to ani neuvědomovala a stále jsem byla vpohodě.
Po chvilce čekání a opětovného zkoušení pozdravů, mně došla zpráva "ready?", odpověděla jsem "OK" a vzápětí mně přišla nabídka hovoru. A šlo se na věc.
Oni volali přes televizi, což jsem si uvědomila až po chvilce přemýšlení :D Protože byli roztažení po celém obyváku a všichni šli pěkně vidět. Nebyla příjemný pocit vědět, že ten můj "ksicht" je roztáhlí po celé jejich televizi :D
Ze začátku přišlo na pozdravy, všechny děti si stouply a šly mě pozdravit k televizi. A pak přišla řada na otázky a ikdyž jsem je měla všechny poctivě nachystané, nevěděla jsem na co se zeptat. Vypadlo ze mě teda téma děti, u kterého jsem se moc dlouho nezdrželi. Jak se jmenují jsem už věděla takže to jsme přeskočili a na mou otázky co rády dělají, jsem dostala odpověď: "zlobí" :D.
Měla jsem v hlavě totálně prázdno a tak se raději začali ptát oni :D Otázky mně pokládala většinou Nicol, který tam sloužila jako podpora a tlumočník zároveň. Bez ní bych polovině nerozuměla. Přiznám se, že jsem si připadala jako někdo kdo se anglicky nikdy neučil :D ale proto tam jedu.
No a zpět k těm otázkám. Jedna z prvních otázek byla samozřejmě zkušenost s dětmi. Tak jsem jim řekla koho jsem hlídala, jak staré byly, jak často jsem je hlídala a jestli to nebyly moji sourozenci. Další otázky už byly situované spíš na mě. Ptali se kde bydlím, jak je to daleko od hranic se Slovenskem, co ráda jím, jestli je něco co nejím, jestli mám ráda sport a jestli kouřím.
Všechny mé odpovědi rodinu potěšily a tak už nezbývalo nic víc než se domluvit datum mého příjezdu. Po chvilce jsme se shodli na 23.3.2016. Steve byl akční a hned během skype mně hledal let a autobus. A ikdyž jsem to měla všechno už nastudované a najíté, mě to potěšilo. Na závěr se mě ještě zeptali jestli se chci opravdu stát jejich au-pair, já jsem odpověděla, že ano a bylo po skype.
Oni mně potom ještě napsali dlouhou zprávu, ve které mně ještě písemnou formu navrhovali nabídku na au-pair a byly tam další informace o mé dopravě. Já jsem si ji, ale přečetla až na druhý den, protože jsem po skype šla hned spát.
Odpověděla jsem jim stejně dlouhou a děkovnou zprávou a už zbýval jen koupit letenku a jízdenky. Což se mně mimochodem povedlo až dneska a s problémama. Protože nemám internetové bankovnictví, nešlo mně to zaplatit kartou přes internet. Tak jsem teda na druhý den šla na poštu zjistit co a jak a nezbývalo mně nic jiného než si to bankovnictví založit. Jenže jsem nevěděla jak dlouho to bude trvat a tak jsem napsala kamarádce, jestli by mně to nezaplatili. Naštěstí souhlasila.
Dnes dopoledne jsem k nim šla a všechno jsem to společně zvládly koupit. Nechala jsem si, ale jednu jízdenku nekoupenou, protože tu si chci vyzkoušet koupit sama, až se mně to bankovnictví založí, jestli to pujde :D
A to už bude zatím vše. Do odjezdu mně zbývá 49 dní a já vás budu průběžně informovat, co je nového a jaké mám pocity :)
Tak ahoj, vaše Peťa brzo z UK
Žádné komentáře:
Okomentovat