Vítejte

Tak konečně nastal ten čas, kdy můžu napsat první článek na tento blog. Né, že bych dřív nemohla, ale spíš jsem neměla zatím o čem, protože nic nebylo ještě jisté :D

Nebudu, ale předbíhat a začnu pěkně od začátku.

Nějaký ten rok zpátky, cca 5-6 jsem poprvé uslyšela o něčem jako je au-pair. A protože jsem měla strašně ráda cestování a zahraničí, začala jsem se o to hned zajímat. Do teď si pamatuji jak jsem si na pobočce Student Agency vzala o tom brožurku a už si hledala všechno potřebné, i když jsem měla spoustu času. Dokonce jsem nedávno tu brožurku našla.

Od té doby jsem si vytvořila svůj sen. Odjet do Ameriky a stát se au-pair. Držela jsem se ho 5 roků a každému jsem říkala, že po maturitě odjedu. Nikdo mně nevěřil, žádná podpora, nic a teď si ho přece jen splním, i když zatím trochu jiný.

Protože asi ve 4. ročníku na střední jsem si opět projížděla všechny podmínky na přijetí do programu a já jsem vše přehodnotila. Ne, že bych se svého snu chtěla vzdát, že by mě Amerika přešla, to ne, jen jsem si prostě uvědomila, že Amerika je na mě zatím moc velké sousto a nevím jestli bych to zvládla. Navíc uznejme, že ten program není zrovna nejlevnější a já jsem neměla tolik peněz, abych si ho mohla dovolit zaplatit.

Tak jsem teda hledala nějakou levnější a jednodušší alternativu a vyšla mně Anglie. Já zbožňuju Londýn, takže mně ani moc nevadilo, že si udělám takovou malou zastávku v Anglii a pak si zaletím splnit můj sen do Ameriky. I když jak nad tím teď s odstupem času přemýšlím, nevím jestli mně po tom roce v Anglii bude vůbec au-pair bavit a měla bych chuť ji dělat další min. rok v Americe. Ale na to je ještě hodně času. A kdyby ne, tak si tam zaletím aspoň na pořádnou dovolenou.

Teď jsem, ale už odbočila od té anglie, tak se k ní vrátíme. Nastal čas konce školního roku (maturita) a já jsem se rozhodovala co dál. Chtěla jsem odjet co nejdřív to šlo, ale protože jsem byla chudý studen a byla jsem furt bez peněz, tak bych neměla ani na letenku :D. Takže jsem si našla na 4 měsíce práci, kde jsem si vydělala peníze a pak jsem chtěla odjet. Jenže do toho přišli různé oslavy, mamčiny narozeniny, moje narozeniny a oslava narozenin prarodičů, takže jsem se rozhodla odjet až potom.

Samozřejmě, že jsem se během té doby už po nějaké rodině poohlížela, ale stále jsem nic závazného nehledala, protože jsem odjet nemohla a na můj plánovaný odjezd ještě moc rodin nebylo. Přidala jsem se do spousty au-pair skupin na facebooku, kde bývá hodně nabídek na rodiny. Jednou jsem se tak dívala na ty nabídky a zaujala mně tam jedna rodina, ale jen rychle jsem si o ní přečetla a víc pozornosti jsem ji nevěnovala. Ale ještě ten den jsem se šla podívat na můj profil na aupairworldu a ejhle 1 nová zpráva, tak ji otevřu a říkám si, že mně jsou dost povědomí a pak jsem si vzpomněla, že to jsou ti z fb, tak jsem hned šla napsat té holčině co tam tu nabídku posílala a bylo domluveno. Asi týden jsem si s rodinou dopisovala a potom jsme se domluvily na skype, který proběhl včera. O tom vám, ale nebudu víc psát, protože ten si zaslouží vlastní kapitolu :D

Tímto bych to asi pro dnešek už uzavřela, protože jsem se na první článek hodně rozepsala.

Na závěr bych vám jen chtěla říct, že pokud máte nějaký svůj velký sen, tak se ho držte a udělejte vše pro to abyste si ho splnili. Protože je lepší litovat toho co jsme udělali než toho co jsme neudělali a už na to nebude šance.

A to bude vše,

Ahooj