Když se tak zamyslím, tak přesně za 14 budu na cestě z Londýnu do Chippenhamu, pokud teda vše pujde podle plánu a nebude žádné zpoždění.
Během týdne chodím stále do práce, takže ani moc neregistruji kolik času mně zbývá do odjezdu, dneska je to, ale takový milník, kdy jsem si uvědomila, že se můj odjezd nezadržitelně blíží.
A co stres, strach? Samozřejmě že mám, přes den si to, ale neuvědomuji. Až když jdu spát a usínám.
Zjišťuji, že mně ještě stále spousta věcí chybí a mně se jaksi nechce je shánět. Jakobi tím bližším datem odjezdu bych se chtěla co nejvíc zdržet doma. Někdy mě dokonce přepadne myšlenka jestli dělám dobře,že jedu pryč. Potom si, ale řeknu, že to je jedinečná šance, které bych potom mohla litovat, kdybych toho nevyužila.
Taky jsem se v týdnu vrhla na nákupy dárků pro rodinu. Dlouho jsem nemohla přijít na to, co jim koupit a lámala jsem si s tím hlavu. Nakonec mám pro ně překvapivě dost dárků, že jsem zvědavá jak to narvu do kufru :D Chybí mně ještě 2 dárky, po kterých se porozhlédnu příští týden a snad je někde seženu.
Čekají mě doma ještě 2 perné týdny plné práce, nákupů, balení a obchůzek úřadů, na které se vůbec netěším. Ještě, že je paní jak na pracáku tak v pojišťovně příjemná a mou cestu do Anglie mně přeje.
Na pracák a pojišťovnu, ale nemůžu jít dřív než skončím 18.3 v práci, což bude ještě zajímavé, protože mně pak budou zbývat jen 2 pracovní dny do odjezdu, tak budu doufat, že to vše pujde jak po másle :D
Taky mě v pátek čeká větší rozlučka s holkama ze střední, tak jsem zvědavá jaké to bude. Napíšu o tom článek.
Jinak mimochodem, než jsem stihla článek dopsat a zveřejnit je 8pm a v tuto dobu budu už skoro v Chippenhamu :)
moje milovana sestrenka me opousti :( co bez ni budu delat :O
OdpovědětVymazat