První měsíc v Anglii

Vím, že jsem se už dlouho neozvala a ani žádný nový článek nepřibyl. Má to, ale prostý důvod. Nedělo se tu nic zajímavé, všechny dny byly stejné a já jsem teda neměla o čem psat. A žádný článek na silu se mně psát nechtělo, protože jsem ani žádný nápad neměla a pokud by to nebylo o něčem zajímavém, tak by vás to nemuselo bavit.

Ale po dlouhé době ničeho zajímavého se přece jen něco konečně objevilo. A to, mé měsíční výročí v Anglii.

Ani tomu nemůžu uvěřit, že už je to měsíc co jsem poprvé stoupla na britskou půdu. Uteklo to neuvěřitelně rychle. Pamatuji si den odjezdu, jak jsem byla vystresovaná. Přece jen jsem jela do neznáma, do země, kde jsem nikdy před tím nebyla, do rodiny, kterou jsem znala jen přes Skype. Navíc jsem se pár dní před odjezdem dozvěděla, že jejich bývalá au-pair odjela o týden dřív a na dotaz proč, mně neodpověděla. Začala jsem teda mít obavy, jestli nebyly v rodině nějaké problémy. Problémy ze strany rodiny, ale naštěstí nebyly.

Také to byl můj první let v životě, takže jsem z něho měla náležitý strach a na odvaze mně nedodávalo to, že pár dní před odletem byl v Bruselu na letišti atentát a v Rusku spadlo letadlo. Na letiště jsem teda odjížděla značně vystresovaná.

Loučení s rodinou proběhlo rychle, ale slzám jsme se neubránili. Stres ze mě opadl, když jsem se odlepili od ranveje a následně bezpečně přistáli na Lutonu. Do Calne jsem přijela až o půl 9 večer, a protože jsem byla unavená, okamžitě jsem padla do postele a spala jsem.

Mé první dny v rodině byly spíš takové poznávací a nějak moc jsem s nevyjadřovala. Přece jen jsem jim uplně nerozuměla a mně chvilku trvá než se mně "rozváže" jazyk :D

Vše co jsem v těchto dnech dělala jsem rozepsala do samostatných článků, Stonehenge, Návštěva divadla a Anglické velikonoce, První týden u rodiny. Tady máte odkazy na to, co jsem první dny dělala, takže pokud jste to nečetli, tak to můžete napravit :)  

Můj první pracovní týden začal v klidu, protože děcka měli 2 týdny prázdnin, a proto jsem se nijak nenadřela. Ale ty dva týdny utekly jak voda a začal klasický školní týden, který už je podstatně náročnější, ale stále je to v pohodě. Už se, ale mnohem víc začínám těšit na víkendové volno :D

Zhruba 3 týdny jsem tady stále nikoho neznala, a proto jsem se rozhodla, že to chce změnu. Prošla jsem teda spoustu fb skupin s au-pair z okolí a pár jsem jich našla. Nemyslela jsem si, že bude některá bydlet blízko a nakonec mám Ariadnu (španělka) necelých 10min. busem, 15 min. busem Denisu (češku) a necelou hodinu 2 češky ve Swindonu a Bathu.

Minulý víkend mě čekali první větší anglické nákupy s Denisou a Ariadnou a jejím španělským kámošem, které, ale nakonec nebyly tak velké jak jsem je očekávala. Proto jedu příští víkend znovu :D Ale aspoň jsme si s Denisou pořádně pokecali a už plánujeme nějaké společné výlety.

Tento víkend jsme se také měli sejít, měli jste jít do Swindonu na trampolíny, ale moje rodina mě překazila plány a místo trampolín budu mít bejbáč overnight. Ale co bych pro peníze navíc neudělala :D Na trampolíny můžem jít příště.

Na závěr bych se chtěla ještě nějak vyjádřit k rodině, protože si myslím, že už za ten měsíc jsem je měla možnost lépe poznat. Rodiče jsou absolutně v pohodě, jsou na mě stále hodní, neustále se vyptávají jak se mám, co jsem dělala a jaké mám plány. Opravdu mně pomáhají, abych se tady cítila jak doma. S dětma už je to trochu horší. Ještě aby ne, když jsou 4!! Nechci říkat , že jsou uplně nevychované, protože v něčem vychované jsou, ale trochu tady chybí ta česká výchova. Protože to, že neposlechnou mě, tak to pochopím, ale že neposlouchají a odmítají i rodiče, tak to nechápu. Byt to moje děcka, tak by si toto ke mně nikdy nedovolili.  Ale aspoň díky tomu vím, jak své děti budu vychovávat. Dělala jsem si z toho srandu s mýma rodičema, že je mám přivést do Česka ke mně domů, a že zpět by se vrátili jak vyměněné :D

Do teď jsem neměla, jak děti porovnat, ale teď o víkendu jsem byla jednu noc u Ariadny (španělka), která se stará o 2 kluky, kteří jsou naprostý opak oproti těm mým. Hned jak jsem je viděla, jsem je chtěla vyměnit :D

Tak to by byl ve zkratce můj první měsíc v Anglii. Zatím se nic moc zajímavého nestalo, ale myslím si, že díky tomu, že už tu někoho znám, s kým mám možnost jezdit na výlety, budou články častěji, protože budu mít o čem psát :)