Realita au-pair

Jsem tu teprve 2 týdny, ale už teď zjišťuji věci, o kterých jsem předtím neměla ani páru.

Každý si myslí, že au-aupair je pohodička, že to je procházka růžovým sadem, že se tu člověk nenadře a dostane slušné peníze. 

Já jsem si to dřív myslela taky. Říkala jsem si, ráno nachystám děcka, trochu poklidím po snídani, hračky v obyváku, povysávám, uklidím jim v pokoji a mám volno až do půl 4 než dojdou ze školy. Ale ve skutečnosti to není taková pohodička jak se zdá. 

Navíc je víc než známo, že se o nás au-pair v Anglii říká, že jsme levná pracovní síla. A aby ne, když se staráme o děti, uklízíme a vaříme. My v podstatě "řídíme" chod domácnosti. Samozřejmě to záleží od rodiny.

Jesle/školka jsou v Anglii neuvěřitelně drahé. Cena je od 50 liber a víc za den. Což je cca polovina týdenního kapesného au-pair. A někdy ani ta polovina ne. Takže toto je většinou důvod, proč si rodiny pořídí au-pair. Ušetří tak velkou částku peněz.

Věc, která mě tu neuvěřitelně nemile překvapila je úklid. Na začátku jsem zmiňovala, že jsem si myslela, že v kuchyni poklidím jen po snídani a je hotovo. Omyl. Tady se přes den prakticky vůbec neumývá nádobí. Naskládá se toho do myčky co to jde a večer se zapne. To by bylo celkem v pohodě. Ale HP většinou udělají nádobí ještě po tom, co se zapne myčka a samozřejmě oni ho neumyjí. Odnesou ho do kuchyně (a to jen někdy, kolikrát uklízím špinavé nádobí na druhý den v obyváku), dají ho na linku nebo do dřezu a nechají to tak. A na koho to potom zbyde? No přece na mě! Takže já ráno vyskládám myčku, umyji nádobí z předešlého dne, utřu ho a potom umyji a utřu nádobí ze snídaně po děckách. Když to mám hotové tak mně zbývá už jen utřít linku, stůl a pozametat. Jenže když se už všechno leskne, tak dojdou děcka a celou kuchyň znovu zašpiní, takže můžu začít od začátku.

Teď už jsem se poučila a ráno nádobí vyskládám z myčky a veškeré špinavé co je na lince, nacpu pak zpět do myčky, už se s tím nehodlám umývat. A to samé i s tou linkou, pokud děcka linku zašpiní, po tom co už mám uklizené, tak je mně to jedno. To bych totiž taky mohla létat s hadrou 24h denně a uklízet po nich ten bordel. A na závěr všeho ještě kuchyň zametám, protože tam jsou 2 psy a chodí se tu v botech, takže se bordel udělá hned. Ještě bych ji měla i vytírat, ale na to už kašlu a vytírám ji 1x týdně v pátek.

Ještě než se, ale vůbec do kuchyně dostanu, mě čeká buzení děcek, což je taky kapitola sama o sobě. Večer dělají scény a odmítají spat. Během školy mají bed time v 7PM, ale když mají volno tak ho mají většinou kolem 8PM. Jenže spát jdou až v 9:30PM a pozděj. Já už bývám od 8:30PM pravidelně v posteli a po 9PM jdu spát, ale samozřejmě to nejde. Když vám za dveřmi řvou, dupou, bouchají věcma a bečí 3 děcka. No a kvůli tomu, že jdou spát pozdě, je potom ráno nemožu dostat z postele.

Když se potom konečně uráčí vylézt, musím z nich vypáčit co chtějí na snídani a to mě taky stojí velké úsilí. Naštěstí moc vybíraví nejsou  stačí jim cereálie s mlékem.

Potom následuje další várka scén, protože si musí vyčistit zuby a převléct se z pyžama.

No a oblečení je další kapitola, o které bych se zmínila. Použité oblečení se tu válí všude po celém domě. Kde se vyslečou, tam to nechají. Už mě ani nepřekvapují 3 hromady oblečení třeba v obyváku, koupelce nebo i na chodbě. Já pak možu jen chodit a třídit spodní prádlo do tašky na praní a zbytek každému do pokoje. Štěstí je, že se aspoň o to praní a žehlení nemusím zajímat.

Výchova dětí v Anglii je celkem známá. Není se čemu divit, že spousta dětí je rozmazlená a co si řeknou, to mají. Jsou tady totiž zakázané tělesné tresty.  Proto když dítě něco udělá nebo neposlouchá, jen tak nepřestane, protože se mu pouze nadá, ale z toho si oni nic nedělají. Musím, ale říct, že ty moje jsou až na nějaké to odmlouvání a vztekání se celkem vychované. Když něco chtějí musí poprosit a poděkovat, bez toho to nedostanou. A neustále se omlouvají, to mě překvapilo asi nejvíc.

Ale abyste si nemysleli, že to jsou andílci, to rozhodně ne. Oni když chtějí tak je jich plný barák. A sourozeneckou rivalitu jsem tu zažila taky. Zrovna o víkendu Olivia Harriet rozbila nos a Oscar včera Harriet málem zlomil nohu a vykloubil rameno.

Plýtvání jídlem je tu asi podle nich samozřejmostí, ale já to nesnáším. Z domu jsem zvyklá, že máme stejné jídlo třeba 2 nebo 3 dny dokud se prostě nedojí. A i když nám něco zbyde, tak se to dá zvířatům. Tady to, ale tak nefunguje. Tady se na večeři uvaří jídla snad pro 10 lidí (jíme to 4) a to ještě 2 druhy, protože pro 3 nejmladší se vaří jinší jídlo. Děcka se v tom samozřejmě jen porýpou a pak už to nechtějí. A zbytky jídla putují do koše a na druhý den tam putuje celá zbylá večeře. 
To samé s nákupy. Moje rodina nakupuje jídlo online, většinou 1x týdně a to je teda obrovský nákup. Ale pravidelně se všeho nakoupí hodně a pak se to nestihne sníst, tak se to potom jak jinak vyhazuje.
Co jsem, ale tak četla, tak plýtvání jídla není jen v mé rodině.

Když si to tak po sobě čtu, tak to vypadá jako bych si na tuto rodinu jen stěžovala, ale to není pravda. Protože jen až na tyto zmíněné věci je to rodina vážně super. Berou mě jako člena rodiny, berou mě s sebou na výlety, když se jde na jídlo do restaurace, tak za mě zaplatí. Vím, že je spousta au-pair, které mají mnohem víc povinností a rodina si jich neváží. Neberou je jako člena rodiny a ony se potom s nima necítí dobře a necítí se tam jako doma.

Já se tu jako doma cítím, opravdu. Samozřejmě doma je doma, ale už jsem si tu na to zvykla, nedělá mě problém jít do kuchyně a vzít si v ledničce na co mám chuť, nebo se k nim v obyváku přidat a dívat se s nima na film.

Tímto článkem bych nechtěla potencionální budoucí au-pair odradit, to určitě ne, protože vyzkoušet se má všechno. A pokud je to váš sen stát se au-pair, tak do toho rozhodně jděte, dokud není pozdě. Za zkoušku totiž nic nedáte a ztratit taky nic nemůžete a domů se můžete vrátit kdykoli. Samozřejmě je dobré si vybrat správnou rodinu, ale to se někdy nepovede a rodina, která se zdála jako nejlepší na světě může být ve skutečnosti hrozná. Dejte si opravdu na čas, není kam spěchat. Já sama jsem odmítla spoustu rodin, než jsem si vybrala tuto. A jsem opravdu ráda, že jsem si ji vybrala, protože kdybych se rozhodla pro jinou, kdoví kde bych teď byla.