Tak dlouho jsem čekala ta ten okamžik, kdy se ráno vzbudím, otevřu mail a tam bude zpráva, jestli bych se nechtěla stát jejich au pair. Těšila jsem se na ten pocit štěstí, že jsem si konečně našla rodinu.
Ten se, ale nedostavil, spíš jsem z toho byla mírně nervózní a nebyla jsem si jistá.
Abych, ale nepředbíhala, začnu pěkně od začátku a řeknu něco o rodině.
Bydlí v Alexandrii, VA a mají 3 děti. Dvě holky 18 a 11 let a kluka 15. Starší je na univerzitě a ti dva oba chodí do soukromých škol. Má práce by byla je zavést do školy, trochu poklidit a vyzvednout je ze školy, zavést do kroužků, udělat večeři a hotovo. Takže co se týče práce, byla by to opravdu pohoda.
Při skype byli všichni moc milí, seznámila jsem se s celou rodinou včt. zvířat a neviděla sem nic, co by se mně nelíbilo. Přece jen jsem si, ale vyptala mail na jejich současnou au pair, protože jsem na ni měla pár otázek. Na většinu otázek odpověděla, tak jak jsem předpokládala. Ale přece jen tam byl jeden háček. Au pair mohla jen minimálně využívat auto ve svém volném čase. Lokálně po Alexandrii by problém nebyl, ale mimo a na delší cesty už si ho brát nemohla. Což mě hodně "nahlodlo" protože bych byla hodně omezená na veřejnou dopravu nebo na kamarády s autem. Přece jen bych si chtěla přes den o svém volnu někam zajet, po městě, do obchodů nebo v létě na pláž a takto bych nemohla skoro nic.
Pokládala jsem si všechna pro a proti. Skoro vždycky jsem, ale došla k závěru, že s autem by se to nějak udělalo, hlavně aby byla rodina fajn. Jistá si, ale stejně stále nejsu, protože...
Protože mám v "hledáčku" ještě jednu rodinu z Colorada, ke které mě to táhne o něco víc.
Uvidíme, ale která to nakonec vyhraje...
Žádné komentáře:
Okomentovat