Vím, že jsem teď měla takovou delší odmlku od blogu, ale zkrátka jsem neměla o čem psát a ani jsem neměla chuť. Nejspíš to bylo tím, že jsem se nechtěla nutit něco napsat jen proto, abych přidala nový článek. Takto jsem si od blogu aspoň odpočinula, a teď mám opět o čem psát, protože za ten měsíc, co jsem nepsala se toho událo celkem hodně.
Pamatuji si, že jsem se v minulém článku zmínila o tom, že dětem začaly prázdniny. A světe div se, už jen týden a znovu začíná škola. Suma sumárum jsem s nimi o prázdninách byla cca 2 týdny, ideálka :D
Na zbylé 3 týdny jsem odjela do Česka. Teda aspoň jsem si myslela, že bude teplo. Den co den jsem kontrolovala počasí a stále to vypadalo, že by mělo být krásně teplo a sluníčko. Už jsem se těšila jak se budu koupat a hlavně jak se opálím, a konečně nebudu vypadat jak ředitelka vápenky. Při balení jsem do kufru přihodila ještě jedny plavky, kdyby náhodou. Kdybych věděla, že je ani jednou nevyužiji, tak je nechám v Anglii.
O tom, že přijedu vědělo jen málo lidí. Moji rodiče a ostatní věděli jen to, že některý den přijedu, ale nevěděli kdy. Takže jsem se z letiště musela domů dopravit sama. Ale naštěstí jsem všechno zvládla a na nádraží mě čekala Dáda. I když jsem rodině neřekla, kdy přijedu, věděla jsem, že tuší, že to bude ten den. Tatka mně dokonce řekl, že není blbý a že věděl kdy přiletím a dokonce sledoval letadlo na flightradaru. Takže můj pokus o překvápko nevyšel, tak snad příště :D
Doma jsem nic zajímavého nedělala. Brala jsem to jako dovolenou a nehodlala jsem nic dělat. A jsem ráda, že to tak brali i rodiče, když jsem jim na otázku co budu dělat, odpověděla, že nic, odpočívat. Ale abyste si nemysleli, že jsem celé dny proležela to zas ne :D
Setkávala jsem se s kamarády a s rodinou. Chodila jsem na obědy, do kaváren a prostě jsem si užívala toho, že nemusím nic dělat.
Víkend před odjezdem mě Jájinka vyvezla do ZOO Lešná. A my si tak užili poslední společný den opět na delší dobu, než zas dojedu domů.
Den před mým odletem, jeli rodiče do Chorvatska, takže se naštěstí na letišti nekonalo dlouhé a uslzené loučení. Tentokrát jsem měla na letišti společnost Alči, se kterou jsem v kontaktu díky mé fb stránce. Jela do Anglie poprvé jako au-pair.
Cesta zpět uběhla rychle, ale domů jsem přijela neuvěřitelně unavená. A taky poprvé jsem pocítila homesick a stále se mě drží. Nejradši bych se sbalila a jela domů.
Shodou náhod jsem zjistila, že v den odjezdu zpět do Anglie to bylo 5 měsíců, co jsem jela do Anglie poprvé. Takže jsem tady už přes 5 měsíců a můj pobyt u rodiny se pomalu blíží do finiše. Už jen měsíc a sbalím si těch pár švestek a posunu se o dům dál.
Dlouho jsem přemýšlela, co budu dělat po tom. Dřív jsem v tom měla jasno, že chci jít ještě do další rodiny aspoň na půl roku nebo rok, ale v poslední době si tím nejsem tak jistá.
Poslední měsíc nedělám nic jinšího než, že hledám nějakou novou rodinu. A možná, že jsem ji i konečně našla. Není to sice ještě 100%, protože mám pár otázek na které mně stále neodpověděli a já jsem mírně nervózní, kdyby to náhodou nevyšlo a já musela hledat zas nějakou jinou. A nebo se prostě chtě nechtě vrátit domů. Za ten měsíc bych ještě něco ušetřila, takže bych domů nedojela uplně s prázdnou. I když moje vidina jaká budu za půl roku bohatá, zmizela v nedohlednu :D
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, už mě nenapadá nic, co dalšího bych měla napsat. Takže bych tento článek radši už ukončila, stejně je dlouhý víc než dost :D
Ale ještě na závěr se zmíním, že o víkendu plánujeme s holkama jet do Oxfordu, takže z tama můžete očekávat článek :)
Tak ahooj :)
Žádné komentáře:
Okomentovat